Skvost Českého Švýcarska
Jedním z nejnavštěvovanějších míst a zároveň symbolem Národního parku České Švýcarsko je Pravčická brána. Je to největší přirozená skalní brána na našem kontinentu. Je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska a je zde co obdivovat.
Je výsledkem milióny let trvajícího zvětrávání v méně odolné části skalního masivu, tvořeného kvádrovými pískovci turonského stáří.
Brána neunikla pozornosti už prvních obyvatel, kteří ji pro svoji jedinečnost a enormní rozměry (rozpětí u paty 26,5 m, výška 16 m) označovali jako „Velká brána“. První písemnou zmínku o ní nacházíme kolem roku 1410, kdy o zdejší lesy usilovaly dva mocné rody – Berkové z Dubé a Wartenberkové.
Jako mezní znamení se tehdy (stejně jako v další listině z roku 1451) uváděla „Velká brána“ (Grosses Tor). Po ukončení mezního sporu roku 1492 se hranice panství posunula severněji (tedy do míst dnešní státní hranice) a brána leží proto nyní na území Čech.
Zajímavý je vývoj názvu brány. V minulosti byly o názvu vytvářeny různé hypotézy vycházející z romantických představ, ve kterých si libovala turistická a vlastivědná literatura minulosti. Pověst o poustevníkovi Prebischovi, který tu údajně sídlil a dal bráně jméno, je poplatná tehdejšímu romantickému nazírání. Němci ji skutečně nazývali Prebischtor. Jméno brány mohlo být převzato z názvu nejbližších terénních útvarů Prebischgrund, Prebischkegel, Prebischhorn.
Časem však bylo zapotřebí bránu konkrétně pojmenovat. Nutnost pojmenování vyplynula ze skutečnosti, že sílil příliv cizích návštěvníků do těchto odlehlých míst, kam do té doby přicházelo za prací v lese ponejvíce jen domorodé obyvatelstvo. Dělo se tak zprvu nejednotně. Brána měla různé názvy, jako např. Brána Přebišova, Přebišská brána, Velká brána Převýšovská a Převyšovská brána. Nakonec se ve 30. letech 20. století ustálil současný název, kdy český název Pravčická brána byl připodobněn německému.
Pravčická brána byla navštěvována již od konce 18. století. V počátcích turistického objevování krásy Pravčické brány stával u její paty malý kůrou pobitý domek, sloužící jako výčep.
Roku 1881 nechal majitel panství kníže Edmund Clary-Aldringen vystavět u Pravčické brány výletní zámeček Sokolí hnízdo. Pozval si k tomu účelu dělníky z Itálie a to z prostého důvodu – byli nejlevnější pracovní silou. Celý zámeček byl postaven během jediného roku, což je při jeho rozsáhlosti a době, ve které byl stavěn, čas téměř rekordní. O několik let později bylo na skalních vyhlídkách v bezprostředním okolí vybudováno zábradlí. Za vstup do areálu se začal brzy po vystavění restaurace platit poplatek.
V šedesátých letech 19. století byla upravena stezka přes Dlouhý důl určená především pro přístup na koni. Tato forma návštěvy Pravčické brány nebyla bezproblémová. Například v roce 1872 se v těchto místech splašil kůň s Olgou Chotkovou, tetou Žofie Chotkové, ženy následníka trůnu Františka Ferdinanda D´Este.
Koncem sedmdesátých let 19. století byla upravena přístupová cesta od Hřenska tak zvaný Pelagiensteig. Tehdy došlo i k vybudování promenádní stezky směrem k Mezní Louce.
Na začátku 19. století začali bránu navštěvovat především umělci ze sousedního Saska, kteří ji zachycovali ve svých dílech.
Jednou z význačných osobností, které bránu v tomto období navštívily, byl dánský spisovatel Hans Christian Andersen. Zavítal do této oblasti dokonce dvakrát, v roce 1831 a 1851.
V současnosti se lze k Pravčické bráně dostat dvěma přístupovými cestami. Kratší, ale zato náročnější, vede po červené turistické značce z obce Hřensko. Po krátké cestě po silnici je u křižovatky Tři prameny odbočka na lesní cestou, která 2 kilometry stoupá Dlouhým dolem až k bráně.
Delší Gabrielina stezka začíná ve 2 kilometry vzdálené obci Mezní Louka a pokračuje úpatím Křídelních stěn. Tato varianta je méně náročná díky mírnějšímu stoupání, její délka je asi 6,5 km.
Od místa vstupu do areálu se rozbíhají upravené stezky a schodiště na jednotlivé vyhlídky, odkud můžeme pozorovat samotnou Pravčickou bránu nebo se kochat působivými pohledy do blízkého i vzdálenějšího okolí.
V areálu Pravčické brány je celá řada dalších zajímavých míst. Severozápadně od brány jsou například zajímavé skalní věže.
Kousek pod Pravčickou bránou je skalní puklina zvaná jeskyně Českých bratří. Je dlouhá 30 metrů. V pobělohorské době byla jeskyně pravděpodobně útočištěm exulantů. V jeskyni se nachází vyrytý letopočet 1627.
Četná návštěvnost skalních masivů však způsobuje zvýšenou erozi vrchních partií a destrukci brány. První ochrana Pravčické brány byla vyhlášena v roce 1963, kdy byla usnesením Okresního národního výboru Děčín vyhlášena Chráněným přírodním výtvorem a v roce 1992 byla vyhláškou Ministerstva životního prostředí překlasifikována na Národní přírodní památku. Po zjištění několika trhlin byl v roce 1982 vstup turistům na bránu zakázán.
[1] Průvodce po okolí Pravčické brány - publikace [2] Stein K.: Daly Pravčice jméno Pravčické bráně?. www.pbrana.cz [Dostupné v archivu]- web [3] Vařilová Z.,Belisová N.: Pravčická brána : velká kniha o velké bráně, Nakladatelství Academia, Praha 2010