Z Kyjova do Zadní Doubice
Cestu z Kyjova do Zadní Doubice zahájíme na křižovatce nedaleko autobusové zastávky Kyjov – hostinec, kde je restaurace Na Fakultě.
Asi po dvou stech metrech budeme míjet pověstný Dixův mlýn. Zmínka o tomto mlýnu je už v mapě saského geodeta Oedera z roku 1571. Mlynářství se zde provozovalo do roku 1773. V devatenáctém století mlýn opravil mlynář Antonín Horn z Dolní Chřibské. Mlýn fungoval do roku 1945, kdy byl zbořen a zůstalo po něm jen jedno malé stavení.
Dixův mlýn byl opředen pověstí, že zde působil v roce 1774 mlynářský tovaryš Pumhut, který zde provozoval černou magii.
První zastávkou na cestě údolím je Kinského vyhlídka. Po úzké pěšině a schodech mezi skalními stěnami se vystoupá ke skalní věži Strážce Kyjovského údolí a odtud na Kinského vyhlídku. Kvůli vzrostlým stromům je jen velmi omezený výhled do údolí. Rod Kinských vlastnil toto území do roku 1945.
Z vyhlídky stezka strmě klesá k Nebeské bráně vytvořené zříceným balvanem, míjí skálu s vytesaným obličejem a kolem jeskyňky pokračuje ke skalní skupině Kočka a pes a k úzké Pekelné bráně.
Poté klesá skalní strží Peklo k cestě vedoucí podél Sýrového potoka. Odtud stezka stoupá ke skupince skal Skalní bratři.
V roce 2020 byly oba skální výstupky propojeny můstkem.
Odtud nás povede cesta k převisu s vytesaným tunelem Lví doupě a při sestupu do rokle po pravé straně mineme skalní útvar Obří hlava. Za roklí nás kamenné schodiště zavede na Kyjovský hrad. Tato část cesty je nazývaná Kyjovská skalní stezka.
Kyjovský hrad, ve srovnání s ostatními hrádky v okolí, je nezvykle velký a jeho účel není dodnes jasný. Archeologický průzkum, provedený v osmdesátých letech 20. století naznačil, že se jedná spíše o staré sídliště, které zaniklo ještě před svým dokončením. Možná, že je založili středověcí prospektoři, kteří se zde někdy v době kolem roku 1300 pokoušeli dolovat železnou rudu.
Místo je dobře chráněno strmými skalními stěnami nad kaňonem Křinice a širokou průrvou je rozděleno na hlavní ostroh a větší zarovnanou plošinu, považovanou dříve za Předhradí. Ta je na vnější straně ohraničena další mělkou skalní průrvou, v níž byly nalezeny pozůstatky staré pece. Zhruba uprostřed plošiny je čtvercová prohlubeň, která je někdy považována za cisternu, ale spíše jde o pozůstatek po nějaké stavbě.
Skalní průrvou mezi plošinou a hlavním Ostrohem sem z boční rokle vystupuje značená cesta a samotný ostroh je z průrvy přístupný vytesaným zalomeným schodištěm, které bylo zajištěno brankou. Z plošiny se do průrvy a ke schodišti scházelo protilehlou rozsedlinou. Na severním a západním okraji hlavního ostrohu jsou dodnes zachována čtyři podvalí, upravená ve skalních rozsedlinách, nad nimiž zřejmě stály dřevěné nebo hrázděné stavby. Nasvědčují tomu porůznu umístěná, často sotva znatelná lůžka trámů či přitesané stěny. Přístup na hrad dnes usnadňuje množství vytesaných schodů, jejichž značná část ale pochází až z přelomu 19. a 20. století, kdy byl hrad turisticky zpřístupňován.
Z Kyjovského hradu zpět do Kyjovského údolí sestoupíme kolen vyhlídky pod Praporkem a úzkou skalní rozsedlinou do Svěžího dolu.
Ve Svěžím dole se nachází skalní seskupení, které kdysi sloužilo okolním obyvatelům za úkryt. Místo je obklopené obrovskými pískovcovými bloky, na kterých jsou ještě dnes viditelné kapsy po trámech. Loupeživí rytíři tu prý ukrývali své nakradené poklady, podle nichž získalo místo své jméno Klenotnice.
V roce 1883 byl do skalní stěny vytesán nápis:
„Behaupte das Deine,
gibt jeden das Seine,
doch Unrecht vereine.“
Po 100 letech byl však nápis téměř nečitelný, proto jej v roce 1992 obnovila Nataša Steinová a doplnila volným českým překladem:
„Svoje si chraň,
každému splať jeho daň,
bezpráví se braň.“
Vrátíme-li se zpět ke Křinici, tak po levé straně toku je velká jeskyně, která vznikla zřícením pískovcových bloků. Prostor nazývaný Vinný sklep je zaplněný vodou a svůj název získal proto, že v zimních měsících zde mají rampouchy lahvovitý tvar.
Těsně u silničky proti proti Vinnému sklepu je do menší skály vsazená pamětní deska šluknovských vlastivědných badatelů Eduarda a Františka Bienertů, zavražděných v roce 1990.
Asi 0,5 km od Kyjovského hradu se nad cestou vypíná mohutná skalní stěna s římsou, na které spočívá velký balvan, nazývaný Čertův kámen.
O kus dále ze silničky odbočuje cesta přes Křinici, za nímž stoupá asi 100 m dlouhá stezka k Jeskyni víl. Ta je ale zajímavá v zimním období, jindy je to jen skalní převis.
Naše cesta do Zadní Doubice bude pokračovat podél říčky Křinice, kde se vyskytuje pstruh obecný nebo losos obecný. Ze savců zde působí vydra říční.
Asi po 2 km od Vinného sklepu narazíme do místa soutoku Křinice a Vlčího potoku, nazývaného Turistický most. V roce 1908 zde byla postaven dřevěná lávka, která byla v roce 1992 nahrazena nynějším širokým mostem. U mostu stojí dřevěný přístřešek s lavičkami a vede od něj cesta do Vlčího dolu s odbočkami k Vlčímu hrádku a míst,kde se v zimním obdobím tvoří pověstné ledopády.
V dalším, asi 2,5 km dlouhém úseku, západně od Turistického mostu se Kyjovské údolí pozvolna rozšiřuje, jeho svahy se stávají mírnějšími a skály po stranách se snižují. Podél říčky vzniká travnatý pás příležitostně zaplavované nivy a v dolní části údolí tvoří Křinice i několik malých meandrů.
Přibližně uprostřed tohoto úseku údolí přechází Křinici Prostřední most, od něhož vybíhá k severu cesta do Hlubokého dolu, zatímco protější roklí k jihovýchodu stoupá stará Doubická cesta. O 600 metrů dále odbočuje k jihovýchodu Volský důl, v jehož závěru je několik horolezeckých skal.
Na konci Kyjovského údolí tvoří Křinice velký oblouk, obcházející úzký zalesněný výběžek Orlího rohu. V roce 1994 byly na jeho temeni nalezeny stopy středověkého slovanského hradiště z 9.-10. století. Naproti ostrohu stojí u silničky nápadná Orlí věž s pamětní deskou krásnolipského předsedy Horského spolku pro nejsevernější Čechy Johanna Hilleho a jeho spolupracovníka Antona Richtera. Původní litinová deska z roku 1925 byla po 2. světové válce zničena a novou repliku, doplněnou českým textem, zde nechal v roce 2000 osadit KČT Krásná Lípa.
Po 200 m od Orlí věže narazíme na Brtnický most, po kterém vede cesta údolím Brtnického potoka do osady Kopec u Brtníků. Hned za mostem do Křinice ústí hraniční Bílý potok. Tohoto místa Křinice tvoří státní hranici s Německem.
Naše putování Kyjovským údolím bylo naplánováno do zaniklé Zadní Doubice. Musíme proto pokračovat asi 600 m podél hranice.
Osada Zadní Doubice stávala na levém břehu hraniční říčky Křinice, asi 5 km západně od Kyjova. V roce 1547 tu stála pila na vodní pohon a v pozdějších dobách bylo v její blízkosti postaveno několik domů, jejichž obyvatelé se živili prací v lese, lovem ryb a v menší míře též lámáním kamene.
Nejvýznamnější budovou v osadě byl Český mlýn. Kolem roku 1900 získal majitel oficiální oprávnění provozovat v něm hospodu a po přestavbě se Český mlýn stal známým a hojně navštěvovaným turistickým hostincem. Po 2. světové válce byli obyvatelé Zadní Doubice odsunuti a všechny domy i s Českým mlýnem byly roku 1950 zbořeny.
Dnes se z osady dochovaly už jenom nepatrné zbytky zdí a sklepů.
Na konci osady je hraniční most přes Křinici, po němž údolní silnička přechází do Německa a pokračuje do Hinterhermsdorfu. Přímo u hraničního mostu odbočuje k východu Temný důl, v jehož ústí je upravená kamenná studánka s letopočtem 1900. Asi o 100 m dále stojí pomník obětem pochodu smrti z koncentračního tábora Schwarzheide, zastřelených zde 23. dubna 1945.
Na konci Zadní Doubice přechází silnička přes most do Německa a rovně pokračuje turistická cesta k Tokáni.
Když už jsme se dostali tak daleko, tak stojí zato ujít ještě několik set metrů do kopce, kde je Vlčí deska.
Kdysi tu byl přímo do pískovcové skály vytesán německý nápis oznamující, že na tomto místě zastřelil lesmistr Johann Grohmann dva vlky. Český překlad původního nápisu:
„Jméno moje bylo lesní Grohmann Johann,
já za svého mládí jsem byl v těchto lesích znám.
Když jsem jednou tudy svoji cestu zvolil,
nenadále zde pod skalou dva vlky jsem skolil.
Posléze i na mne smrtka ukázala
a z tohoto světa pryč mě vzala.
Kdokoli se kolem této skály budeš ubírati,
Řekni: Bože, rač té duši odpočinek dáti!“
Stalo se léta Páně 1640.
Nápis byl několikrát obnovován (1747 a 1789). Při rozšiřování cesty v šedesátých letech 20. století byla skála i s nápisem zničena. Dnes tuto událost připomíná replika z roku 1986.
[1] Kyjovské údolí Lužické hory - web