Hřensko – Herrnskretschen
Historie oblasti, kde se nachází obec Hřensko, sahá do počátku 15. století. V roce 1408 je v písemnostech Berků z Vysoké Lípy zmínka o odbočce z České cesty ke krčmě na břehu řeky Labe.
Další písemná zmínka o Hřensku z roku 1475 je v souvislosti s přepadením tří norimberských kupců. Místo bylo dobře známé, od východu sem k Labi vedla již zmíněná odbočka České cesty.
Při ústí Kamenice bylo skladiště dříví, v provozu byl i mlýn. Plavení dříví vyžadovalo i budování nutného zázemí, dřevaři a plavci si tady postavili chýše,
V letech 1530 – 1550 se na území Hřenska začali usazovat noví osadníci. Po Labi se už neplavilo jen dříví, v hřenských skladištích bylo ukládáno obilí, sklo, ale také sůl dovážená do Čech. V této době byli majiteli Salhausenové, po jejich zadlužení a úpadku získal v roce 1612 Hřensko věřitel Jan z Vartemberka, poté Vchyničtí a Aldringenové a od roku 1664 Clary-Aldringenové.
Po smrti generála Jana Aldringena v 30leté válce byl majetek panství rozdělen dědicům. Obyvatelé Hřenska a Mezné tak podléhali čtyřem vrchnostem. Až za Františka Karla byly v roce 1709 všechny díly sloučeny do bynoveckého panství.
V 17. století vzrostl význam Hřenska jako obchodního střediska. Rozhodujícím výrobním odvětvím zůstalo zpracování dřeva. V 18. století tu stály čtyři pily, jedna z nich byla v roce 1892 přeměněna na špitál při epidemii cholery.
Fungovalo tady několik vazišť, dřevo se plavilo i na vzdálenější místa. Specialitou byly mohutné staleté kmeny, dodávané do námořních loděnic pro stožáry velkých plachetnic. Dřevo bylo také zpracováváno podomácku na šindele, nádobí, nářadí, chmelové tyče a další zboží. V milířích uprostřed lesů se vyrábělo dřevěné uhlí a kolomaz. Kvůli obchodování s obilím zde došlo k rozvoji mlýnů.
Dalším důležitým odvětvím byla těžba a zpracování pískovce, který se dovážel až do Drážďan. Lidé se živili i podloudnictvím (stezka Podloudnice byla známá již roce 1492). Pašovala se zde sůl, tabák, sukno a další zboží. Po třicetileté válce se objevila přísnější opatření k zajištění hranice. Roku 1656 je ve Hřensku doložena stanice solného dohlížitelství a ve třicátých letech 18. století stanice celních výběrčích.
Významné pro rozvoj Hřenska bylo zavedení paroplavby. První parník proplul Hřenskem 14. 6. 1838. Rozvoj průmyslu v 19. století neměl na Hřensko výraznější vliv.
V 19. století se ve Hřensku začíná stále více rozvíjet cestovní ruch, podporovaný majitelem panství knížetem Edmundem Clary-Aldringenem. Ve třicátých letech 19. století byla upravena stezka z Hřenska na Pravčickou bránu, vznikaly hotely, penziony a hostince. V roce 1898 byly dokončeny a zpřístupněny soutěsky.
Řada opatření v Německu se po roce 1933 projevila úpadkem Hřenska. Claryové patřili ke stoupencům K. Henleina. V roce 1939 bylo Hřensko připojeno k říši. Během války byl u hotelu Herrnhaus vybudován most přes Kamenici a silnice spojující Hřensko z Děčínem. Koncem války tudy prošlo několik transportů vězňů z evakuovaných koncentračních táborů. Po válce turistický ruch slábl. Oživení nastalo až po rekonstrukci soutěsek v roce 1964. Postupně vzrůstala návštěvnost turistů a dnes Hřensko žije hlavně turistickým ruchem. Je odtud možnost navštívit a obdivovat jak krásy Českého Švýcarska tak Saského Švýcarska.
[1] Hřensko - web