Brtnický nebo Loupežnický hrádek
Na pískovcovém ostrohu nad Hlubokým dolem, asi 2 kilometry od Brtníků, jsou zbytky strážného skalního Brtnického hrádku.
Dostaneme se tam z Brtníků přes Šternberk. Cestou můžeme navštívit Soví vyhlídku. Ze skály jsou výhledy k jihovýchodu a do údolí Vlčího potoka. Pod skálou se nachází Soví jeskyně, někdy též nazývaná Soví díra. Jedná se o průchozí skalní dutinu, kterou podle pověstí používali místní jako úkryt v době válečné vřavy.
Další zastavení na cestě k Brtnickému hrádku může být u Velkého Pruského tábora. Jedná se rozlehlý pískovcový převis. Podle pověsti sloužil jako úkryt obyvatelům Brtníků a Kopce. Lidé tu přebývali už za třicetileté války, za sedmileté války i v roce 1866. Pod převisem se ukrylo až 200 osob.
Z roku 1756 je zde vytesáno do skály srdíčko s křížkem, údajně památka na narození dítěte, které kvůli špatným podmínkám zemřelo.
Od Velkého Pruského tábora už je kousek k Brtnickému hrádku. Z hlavní cesty se musí odbočit vpravo a přes dvě rokle se dostaneme na Brtnický hrádek, někdy také nazývaný Loupežnický hrádek. Jedná se pozůstatky jakéhosi opevněného objektu na pískovcovém ostrohu nad Hlubokým dolem (375 m n. m.).
Archeologické nálezy kladou osídlení skalní ostrožny na přelom 13. – 14. století. Účel zdejšího objektu je však neznámý. Tradičně je považován za hrádek (strážní bod), který snad měl zajišťovat hranice panství Berků z Dubé, či střežit obchodní cesty, které těmito končinami směřovaly ze Žitavska a Budyšínska k Labi.
Charakterem by tato trasa odpovídala středověkým cestám. Nebo to ale mohla být snaha o zajištění hranic českého státu po odstoupení Budyšínska Braniborsku.
Objevují se i názory, že nešlo o opevněnou lokalitu, ale pouze útočiště, související s prospektorskou činností. Pravděpodobně se jednalo o dřevěnou či hrázděnou věžovitou stavbu a nějaké další dřevěné konstrukce.
Podle částečně vysekaných příkopů se však soudí, že objekt nebyl nikdy dostavěn. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století byl hrádek kyjovským spolkem Gebirgs-Verein turisticky zpřístupněn a byla zde postavena útulna, čímž byla pravděpodobně terénní situace objektu značně změněna. V té době byla vytvořena většina vytesaných schůdků i současná podoba podvalí, možná včetně severního vstupu.
Přístup od východu je přes soustavu skalních rozsedlin opatřených vytesanými schůdky. Na předposlední ostrožně („předhradí″) jsou zbytky kamenného zdiva. Poslední ostrožna („jádro″) je dnes přístupná po úzké římse na severní straně. Je to bochníkovitý skalní blok, v němž je vytesáno zhruba čtvercové 4,5 x 5 m k severu otevřené podvalí. Na jižní straně je vytesán žlábek, lůžka po trámech a další drobnější stopy po opracování skály.
Severní části skalních průrev před předhradím a jádrem byla uměle rozšířena. Úpravy pravděpodobně nebyly dokončeny. Zda byly průrvy přemostěny není jasné, odborná literatura toto předpokládá. Archeologický výzkum ale nezachytil žádné stopy mostních konstrukcí, naopak zdivo na předhradí nejeví v místě předpokládaného přístupu žádné stopy vstupu. Odborný spor se vede též o středověký původ schodů, směřujících do příkopů.
[1] Němeček, R. Klos: Skalní hrady v Českém Švýcarsku. Severočeské nakladatelství Ústí nad Labem 1972 [2] Brtnický hrádek - Wikipedie